SVOBODA – ROVNOST – SPOLUPRÁCE

SVOBODA – ROVNOST – SPOLUPRÁCE

Tento termín, který je z minulosti znám spíše pod výrazem

rovnost – volnost – bratrství

je dnes již téměř zapomenut. Podívejme se na to, zda oprávněně.

Svoboda je totiž pojem, který přísluší výlučně duchovní oblasti. Svobodný může být Duch ne Tělo.

Svoboda ve fyzické oblasti nic neznamená. Je to jenom právo silnějšího, který uzurpuje toho slabšího. Pokud se hovoří o svobodě ve sféře výroby a rozdělování, tak výsledkem toho je pouze to, že jeden má "svobodu" toho druhého zničit, nebo obrat o peníze.

Právě takovéhoto přístupu jsme nyní svědky u nás. Zde by byl pochopitelně na pořadu systém, který se nazývá spolupráce.

Výroba v budoucnu je to, co se bude odehrávat na vědomé spolupráci, to znamená na systému družstev. Tady si ale nesmíme představovat jen omezený systém dnešního chápání družstev, ale to, že družstevnictví bude rozšířeno do takového rozsahu, že to postihne veškerou výrobu. Pokračujme ale zatím v úvaze o tom, jak jsou tyto vztahy pomýlené.

Budeme-li hovořit o spolupráci v oblasti Ducha, byl by to zase obrovský omyl. Protože lidé se ve svém duchovním jsoucnu a původu liší jako hvězdy na nebi. Házet je přitom do jednoho pytle je totéž, jako kdybyste hodili Hitlera, Stalina do stejného koše jako sv. Františka, Einsteina či Jana Amose Komenského.

Zde bych chtěl jen připomenout neustálé snahy těch, kdo danému principu nechtějí rozumět a snaží se o "spolupráci" různých iniciativ na současné politické scéně. Neustále se s někým chtějí dávat dohromady, dělat kompromisy a nechápou, že jde o nesmysl. Nerozumí pojmu myšlenka a pojmu svoboda a nejsou schopni to pochopit a to proto, že do tohoto systému neustále tlačí to, co tam nepatří.

Pokud jde o další oblasti, pak tu samozřejmě a ze zcela pochopitelných důvodů nejde o to, že by hospodářský nebo duchovní život měl mít přednost před tím druhým, jde jenom to, že musí být správně interpretován. Jinak řečeno. Pokud "dobro" působí na nesprávném místě tak je z něj vlastně "zlo"

Tak jako člověk má tělo, duši a ducha, tak i společenský organismus má tělo, duši a ducha.

Tělo společnosti je výrobní sféra.

Duší je právo, politika, informace.

Duchem pak jsou v takové systémy jako kultura, náboženství a tvořivé složky umění a vědy a pochopitelně sem patří i morálka.

V oblasti těla, tedy v této první oblasti se má uplatnit spolupráce, v druhé oblasti se má uplatnit rovnost a ve třetí oblasti svoboda. V oblasti materiálního zabezpečení má tak vládnout spolupráce, před zákonem má vládnout rovnost a v oblasti ducha pak svoboda.

Pokud se tyto pojmy a oblasti pletou, když se svoboda, rovnost a spolupráce abstraktně proklamují, ale konkrétně aplikuji v oblastech, kam nepatří, vrhá to společnost do zmatku. Když se například pokoušíte uplatnit rovnost v oblasti majetkové, vzniká z toho rovnostářský systém, což jsme zažili v komunismu, a v oblasti ducha vyúsťuje do myšlenkové nesvobody, což je vlastně diktatura.

Všude, kde naopak výrobní sféra zasahuje do oblasti duše, vzniká z toho korupce. Průmyslový, bankovní ani jiný kapitál nemá co zasahovat do zákonodárství ani do šíření informací. Čehož jsme v současnosti svědky právě v naší zemi v nebývalé míře. Při tvorbě zákonů a v justici není možné pokukovat jedním okem po tom, co si žádá kapitál a ani dávat přednost tomu, co některé skupiny, které mají finance, chtějí nebo nechtějí, aby si tyto zákony jaksi vylepšily. V horším případě dokonce i koupily.

Zákon má co do činění pouze s principem spravedlnosti, ne s tím, kdo má kolik peněz. Pokud například nějaká instituce hodlá trvale poškozovat přírodní prostředí, tak to nemůžeme vyřešit tím, že jí dáme pokutu, byť by ta pokuta byla sebevětší, protože ta pokuta se strhne opět jednom z prostředků, které zaplatí občané. Musí se to vyřešit tím, že vše bude uvedeno do normálního stavu.

Tak, jak tomu bylo předtím. Tím bude zabezpečeno to, že k takovémuto poškozování nebude docházet.

Ani bankovní úředníci ani nikdo, kdo má finance moc a peníze, nemůže zasahovat do toho, co se bude publikovat či co se bude vysílat v masmédiích či jakým způsobem se tyto programy budou ovlivňovat. To je právě obrovský nešvar, který se dneska děje a který vlastně ničí tuto oblast tak dalece, že není už samostatnou oblastí, ale je pouze vazalem toho, co tyto skupiny chtějí. Pak ovšem to není informace, jedná se pouze o demagogii, v lepším případě o reklamu, a prosazování svých názorů.

Informace má co do činění pouze s principem pravdy a pravda, nemá nic společného s tím, kdo na ní má nebo nemá peníze. Pravda je pravdou, byť byla hájena jenom jedním člověkem a zůstává pravdou, byť nebyla podpořena jedinou korunou.

Pokud tedy politická sféra se snaží zasahovat do oblasti duchovní tvorby, tak tato začíná upadat a odumírat. Jinak řečeno, pokud umění má být řízeno podle komerčního efektu, tak velmi rychle popře svůj vlastní smysl, ztrácí na kvalitě a ztrácí na všem. Stává se dekadentní. Podobný úpadek nastává i ve vědě, když se hlavní smysl vývoje a bádání upírá jenom do směru, který dává co nejrychlejší a co nejefektivnější zisk ve výrobě.

Pokud se do svobodné duchovní tvorby míchá politická sféra, jako tomu bylo za socialismu, kde vše bylo třídně řízeno a kde dělnická třída určovala vývoj a rozvoj v hudbě, matematice nebo fyzice, je tento svobodný duch velmi silně zbrzděn. Věda a umění mají co do činění výlučně s principem pravdy a krásných věcí, a s ničím jiným.

Vložil Antonín Mareš - admin